Podnázev: 1889–1892
Nejvýraznější Macharova sbírka politické satiry vznikla v 90. letech ve Vídni (poprvé vyšla roku 1893). Název sbírky zvolil autor podle římského básníka Ovidia, který žil ve vyhnanství u Černého moře a ve svých Tristiích vyzpíval svou touhu po Římě. V podobném, třeba dobrovolném vyhnanství se cítil Machar ve Vídni, kde po absolvování vojenské služby zastával skrovné místo úředníka. Zde, v hlavním městě kořistnického mocnářství, procítil plně svůj vřelý vztah k domovu a ve 20 básních sbírky dal výraz svému smutku nad národním útlakem.