Výbor z celoživotní básnické tvorby významného anglického autora.
První část tvoří verše z let 1906-1911, v nichž autor nevybočoval z konvencí poklidné pastorální poezie, avšak naznačoval již možné směry svého vývoje. Druhé období (1912-18) je již prostoupeno ostrými konflikty mezi láskou a nenávistí, navíc se zde objevují inové výrazy Lawrencovy filozofie a estetiky. Tento program je nejzdařileji formulován ve sbírce Ptáci, zvířata a květiny (1923), který je jádrem výboru. Závěr knihy patří autorovým posledním básním, které symbolizují metaforou náhrobních kamenů Lawrencovo rozloučení s životem.